tohle dítě přišlo na svět z rasově čistý lásky má bledě modrý oči a blond vlásky
od mala z postýlky výhled na hákový kříže jak se bude cítit až zjistí v jaký že to žije víře
jak se bude cítit až naučí se číst a zjistí že jeho táta šíří zlost a nenávist
že jeho máma křičí raus za židama, do plynu s cikánama
a s buznama s těma taky do plynu jeho máma je přece za tradiční rodinu
kde máma stojí u sporáku a táta rozdává pěsti kde se mlčí a poslouchá jako na vojně to je rodinný štěstí
tříletý dítě budoucí popírač holokaustu jak se asi bude cítit až zjistí jakýho má tátu
jak se asi zatváří až všechno zjistí že byl vychovanej k čistý nenávisti

tohle dítě v kočárku má strach jeho táta je vrah jeho táta je vrah
a v davu vrahů skanduje podivný hesla tohle dítě nemá sílu zakřičet a říct mu aby přestal
vždyť přece v tomhle domě bydlí jeho kamarád kterej nic zlýho nedělá a teď má hroznej strach stejně jako on má taky hroznej strach

dítě doma přemýšlí co je vlastně správný jestli zabít nebo na druhý straně bojovat za mír
čte o fašismu, nacismu, o životě co mu otec nabídnul,
a díky tomu přemýšlí, staví si vlastní hlavu rodina musí stranou když šíři ideologii vrahů
dal mu život ale jiným ho chce brát tohle není vzor tohle je psychopat
tohle není člověk co ho může vychovat

čas plynul máma odešla přestala snášet bití táta pokračoval v hajlování, praní se a pití
jednou v noci přišel domů ozvala se rána otočil hlavu a tam stála dáma
podobná jeho dceři, s výrazem cizí ženy
se slovy nenávidím tě za to, čemu jsi mě nutil věřit
bila jej bezhlavě snažila vybít si zlost už toho měla dost měla všeho dost
a tak tam leží hrdej táta jak se asi tváří když ví že jeho dcera stojí na druhý straně barikády
jak se asi tváří a co asi cítí se svojí vírou díky který je na pokraji bytí
jak se asi tváří když už ví že svoje dítě nikdy víc neuvidí
jak se asi tváří když leží sám se svou nemocnou ideologií
dcera zavírá dveře se slovy nácky nenávidím