Je nás míň a míň co bysme bojovaly,
za názory, za činy, za sny a ideály,
bojím se říkat, že pořád ještě věříme,
že to co děláme vede k naplnění,
že naše myšlenky jsou nejcennějším majetkem
a že se to jenom těžko změní.
jsme nepohodlní nechtění odstrčení vymanění,
chtějí nás včlenit – zasadit – nechat růst a nebo vykořenit.
nejde to – jsme přesvědčení – jsme armáda snílků – nezničení,
obklopení bilboardy sociální nejistot, živoříme na okraji periferií,
propadení do samoty bez hodnot, vězni vašich názorů a histerií.
vymanění – odtrčení – nepohodlní – stelem si na cizích postelích,
ve dne s nataženou dlaní a v noci schovaní v podzemí.
bojím se, že taky takhle dopadnu, bojím se, že taky dopadnu tak tvrdě,
že nepřijmu zodpovědnost za svoje činy,
že po nocích hrdě si nebudu hrát si na hrdiny.
vzdát se svých přesvědčení je cesta k umučení,
umlčení – pohodlnost křeslech – a odpovídat jenom když se ptají
v heslech, co nic neříkají – přeříkavat slova z novin a televizí,
vzdát se názorů, činů, snů, vizí – zůstat si cizí, nerozumět, neumět, rozumět nerozumět.
neodpovídám na otázky, neodpovídám představám.
chtějí mě vysát se všemi smítky a zamýst zbytky vize – pod zem,
kde si mě vezmou kořeny, co čekají a mají žízeň – poď sem.
slyšim jejich hlasy a naléhavé prosby, trhám řetěz poslušnosti
a nebojim se hrozby rozbít.
bojím se bojím, že jednou klesnu hluboko ve svých očích,
že se k sobě otočím zády a vysměju se do tváře všem probdělým nocím,
které mi udělaly jasno-spíš polojasno-možná pořád tápu v mlze,
ale alespoň vím, že bez bouře všechny umoří to pěstovaný dusno.
bojím se, že jednou zapomenu, co nejde zapomenout-kdo jsem.
že mě zlomí, že mě zkrotí, že sám zbortím hráz svých zásad, jako hajzl z karet.
Bodnu si dýku do zad,koleno do úsměvu a rána pod pás-a to všechno
jenom kvůli falešný jistotě, že svůj zpropadenej život možná dožiju v už splacenym domě,
12 hodin práce ve fabrice-8hodin spánku a čtyry hodiny utrácení peněz
každodenní náplň torza života v jistotě,
nejsem spokojenej se zavedenym řádem,ve kterym autorita je placená funkce a vejplaty jsou chléb a hry, kterýma všem s úsměvem zavírají huby.
no a proto dělám řadu těch špatnejch věcí, kterýma by si měl opovrhovat!
no a proto myslím na ještě horší věci, který by konečně dali světu facku a za vlasy tě vytáhli z bahna poslušnosti k tý prastarý lži a omylu..ale kdo ví?